Dario Franceschini

Dario Franceschini
Ministr kultury Italské republiky[p 1]
Ve funkci: 5. září 2019 – 22. října 2022
Předseda vlády	Giuseppe Conte Mario Draghi
Předchůdce	Alberto Bonisoli
Ve funkci: 22. února 2014 – 1. června 2018
Předseda vlády	Matteo Renzi Paolo Gentiloni
Předchůdce	Massimo Bray
Nástupce	Alberto Bonisoli
Ministr pro parlamentní vztahy Italské republiky
Ve funkci: 28. dubna 2013 – 22. února 2014
Předseda vlády	Enrico Letta
Předchůdce	Pietro Giarda
Nástupce	Maria Elena Boschi
2. lídr Demokratické strany
Ve funkci: 21. února – 7. listopadu 2009
Předchůdce	Walter Veltroni
Nástupce	Pier Luigi Bersani
Poslanec Parlamentu Itálie
Úřadující
Ve funkci od: 30. května 2001
Volební obvod	Emilia-Romagna
Stranická příslušnost
Členství	Křesťanská demokracie (před 1994) Sociální křesťané (1994-1995) Italská lidová strana (1995-2002) La Margherita (2002-2007) Demokratická strana (2007-současnost)
Narození	19. října 1958 (65 let) Ferrara
Rodiče	Giorgio Franceschini
Alma mater	Ferrarská univerzita
Profese	politik, advokát a spisovatel
Náboženství	katolicismus
Ocenění	velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého (2016)
Podpis
Webová stránka	www.dariofranceschini.it
Commons	Dario Franceschini
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dario Franceschini (* 19. října 1958 Ferrara) je italský politik, právník a spisovatel. V letech 2014–2018 a 2019–2022 zastával funkci italského ministra kultury.

Je členem Demokratické strany, v níž patří k frakci AreaDem. Označuje se za levicového křesťana.

Je synem poslance Giorgia Franceschiniho. Vystudoval práva na Ferrarské univerzitě a pracoval jako auditor. Od roku 1980 byl městským radním ve Ferraře a v roce 2001 byl poprvé zvolen do Poslanecké sněmovny za alianci L'Ulivo. V letech 2006–2008 vedl její poslanecký klub. V roce 2009 byl tajemníkem Demokratické strany. V letech 2013–2014 zastával funkci ministra pro vztahy s parlamentem ve vládě Enrico Letta. V letech 2014–2018 a 2019–2022 vedl ministerstvo pro kulturu a turismus.^[1]

Je autorem románů Nelle vene quell'acqua d'argento, La follia improvvisa di Ignazio Rando, Daccapo a Mestieri immateriali di Sebastiano Delgado.^[2] Je porotcem literární Ceny Strega. Byla mu udělena America Award a španělský řád Alfonse Moudrého.

Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „p“, ale neexistuje příslušná značka <references group="p"/>